Když trávil letní dovolenou ve svém rodném městě na Labi, tak jako veliký příznivec královské hry šachy nezapomněl se vždy stavit v jídelně podnikového ředitelství Tiby, kde se šachisté scházeli. Ti starší šachisté, kteří ho znali vždy sdělovali "potkal jsem ve městě Jakoubka". A to byl pro nás ostatní signál, že nás navštíví Jaroslav Jakoubek. To jsme vždy čekali, až se otevřou dveře a do nich vstoupí hubený pán s malými brejličkami, trochu zarostlý, s cigaretou v ruce a sedne si za šachovnici a začne tahat figurkami.
Téměř každý svůj i soupeřův tah komentoval. A někteří šachisté si moc považovali, že si s Jaroslavem Jakoubkem mohli zahrát tréninkovou partii. Tehdy se ještě u šachů kouřilo, takže se často nad šachovnicí vznášela oblaka dýmu z cigaret Jaroslava Jakoubka. A protože Jaroslav Jakoubek opravdu měl šachy moc rád, složil na památku i hymnu královédvorským šachistům. Jmenuje se "Šach králi" a tady je:
Šach králi
Jaroslav Jakoubek
Tak hraje se ta paráda na čtyřiašedesáti ...
Garde či gambit - rošáda - jeden z dvou náhle dáti -
Šach králi ...
Vždyť jsem přece král ...
Vždycky se báli, že jsem feudál ...
Teď koruna kývá se na vahách, když pouhý pión hlásí na mě šach!
Šach králi ...
Ústup na d5 ...
To by si přáli takhle naletět!
Kdepak je rodokmen a tradice a čest?
Svoji korunu si držím ještě fest!
Šach králi ...
Co to má zas být?
Na mě jste malý - věže - koně - klid!
Kde jsou mí střelci?
Nebudem si hrát!
Cože to říkáš? Pión - králi MAT
Autor článku: Pavel Lipták
Písničku jsme bohužel nikde nenašli nahranou, tak si poslechněte několik dalších písniček Jaroslava Jakoubka: